Stalo se vám, že se DTF transfer po zalisování vůbec nechytí na textil nebo se při sloupnutí fólie začne trhat? Pokud chcete rychle zjistit, co přesně selhalo v procesu, přečtěte si tento článek až do konce. Ukážeme si nejčastější příčiny, které se v praxi opakují, a jak je spolehlivě odhalit. Pojďme to vyřešit bez zbytečných pokusů naslepo.
Stručná odpověď:
DTF transfer se nejčastěji nepřilepí kvůli nízké teplotě, krátkému času nebo slabému či nerovnoměrnému tlaku na lisu. Častým důvodem bývá také špatně vytvrzený prášek, nevhodný typ fólie pro zvolený postup sloupnutí, nebo vlhkost a povrchová úprava textilu, která brání adhezi. Pokud potřebujete rychle vykrýt výrobu hotovými archy nebo metráží, dává smysl porovnat i variantu DTF transferů, abyste věděli, jak má správně připravený transfer vypadat v praxi.
Jak poznat, kde je problém, když transfer nedrží
Když se motiv nepřilepí vůbec, nejčastěji to znamená, že se lepidlo neaktivovalo správně a nepropojilo se s vlákny. Často to vypadá jako chyba tisku, ale ve skutečnosti jde o kombinaci detailů, které se sčítají: reálná teplota lisu je nižší než ukazuje displej, tlak není stabilní a transfer nemá správně připravenou lepivou vrstvu.
Když se motiv přichytí jen částečně, typicky řešíte kontakt po celé ploše. Stačí šev, kapsa, lem nebo nerovnost podložky a v konkrétním místě se film s textilem nedotkne tak, aby lepidlo proniklo do struktury látky. Výsledek je pak mapovitý a při sloupnutí fólie zůstává část motivu na filmu.
Pokud transfer drží po lisování, ale začne se zvedat při sloupnutí, bývá hlavní příčina špatný režim peel nebo vynechané přelisování. U DTF totiž nerozhoduje jen první lis, ale i to, jak pracujete s filmem a jak finálně uzamknete motiv do textilu.
Teplota a čas lisování jako nejčastější viník
DTF přenos funguje tak, že práškové lepidlo při lisování změkne a vytvoří vazbu mezi tiskem a textilem. Jakmile je teplota nízká nebo čas krátký, lepidlo se aktivuje jen částečně, povrchově, a motiv po sloupnutí nedrží. Typický signál je, že transfer vypadá po lisování přilepeně, ale při jemném napnutí látky se začne hned odchlipovat.
Současně platí, že extrémně vysoká teplota nebo zbytečně dlouhý čas může způsobit přepékání vrstvy. U některých kombinací materiálů se pak potisk zbytečně ztvrdne, okraje mohou působit leskleji a přilnavost paradoxně nemusí být stabilní, protože se mění chování lepidla i podkladu. Smysl má hledat stabilní nastavení, které je opakovatelné napříč zakázkami.
Prakticky se vyplácí ověřit, zda lis skutečně topí tak, jak ukazuje. Pokud se vám stejný transfer jednou povede a podruhé ne, velmi často jde o kolísání skutečné teploty nebo o změnu tlaku při zavření lisu. Užitečný kontext k celému procesu a návaznostem najdete i v přehledu DTF technologií.
Tlak a rovinnost:
U DTF je tlak zásadní, protože musí zajistit rovnoměrný kontakt vrstev po celé ploše motivu. Když tlak nestačí, lepidlo sice změkne, ale nedostane se do vláken, takže motiv drží jen na povrchu a po chvíli se začne zvedat. Problém se často projeví nejdřív na hranách a v drobných detailech.
Typická situace je přemostění přes švy, zipy, kapsy nebo lemy. V tom místě lis nedosedne a motiv se přenese jen částečně, protože transfer se nedotkne textilu tak, jak má. Pomáhá práce s podložením, správné umístění motivu a především to, aby lisoval skutečně rovnou plochu.
Další častý zdroj problémů je nekonzistentní zavírání. Pokud jednou zavřete lis na doraz a podruhé o kousek méně, změníte tlak i výsledek. U DTF se vyplatí zavést jednotný lisovací režim, stejnou podložku a stejnou tloušťku materiálu, aby se chování procesu stabilizovalo.
Prášek a vytvrzení:
Mnoho neúspěchů vzniká ještě před lisem, protože prášek není vytvrzený tak, aby při přenosu fungoval. Pokud je prášek nedopečený, vrstva může působit suchá a při lisování se nepropojí s textilem. Pokud je naopak přepékaný, vznikne tvrdší film, který se může chovat křehce a hůř se zakousne do vláken.
Důležitá je i volba prášku podle typu motivu a textilu. Jemné detaily obvykle potřebují jiné chování vrstvy než velké plochy, a některé materiály jsou citlivé na tvrdost výsledku. Když řešíte přilnavost a současně omak, vyplatí se mít jasno v tom, jak pracovat se zrnitostí, gramáží a teplotou tavení.
Textil, vlhkost a povrchová úprava jako skrytá překážka
Ne každý textil se chová stejně, i když na první pohled vypadá podobně. Rozdíl dělá materiál, vazba i povrchová úprava, protože některé oděvy mohou mít apretaci nebo změkčovače, které snižují adhezi. Pak se DTF transfer může chovat tak, že na jednom tričku drží skvěle a na jiném se odlepuje už při sloupnutí.
Velmi častý, a podceňovaný, faktor je vlhkost. Textil může být vlhký ze skladování nebo z okolí a to stačí, aby se lepidlo nechovalo konzistentně. V praxi se proto používá krátké předlisování naprázdno, které srovná povrch a pomůže odstranit část vlhkosti. Tenhle krok často rozhoduje, jestli bude přenos stabilní.
Sloupnutí fólie a přelisování:
U DTF fólií je klíčové, aby váš postup odpovídal typu filmu. Pokud sloupnete fólii v nevhodný moment, motiv se může zvednout, část zůstane na filmu a přenos vypadá jako nepřilepený. Ve skutečnosti ale často selhává správné načasování sloupnutí a práce s teplotou filmu.
Druhé přelisování dokáže výrazně zlepšit stabilitu hran a detailů, protože sjednotí povrch a pomůže motivu lépe se usadit v textilu. Pokud se vám problém opakuje hlavně v rozích, na tenkých linkách nebo u drobných textů, bývá právě vynechané přelisování jeden z nejčastějších důvodů.
Závěr
Proč se DTF transfer nepřilepí? Nejčastěji proto, že se kvůli nastavení lisu neaktivuje lepidlo správně, případně je problém už v přípravě transferu, tedy ve vytvrzení prášku a volbě fólie. Významnou roli hraje také nerovnoměrný tlak, vlhkost a povrchová úprava textilu, které dokážou adhezi výrazně zhoršit. Jakmile sjednotíte teplotu, čas, tlak a režim sloupnutí a přidáte přelisování tam, kde je potřeba, přilnavost se zpravidla stabilizuje. Nejrychlejší cesta je diagnostika podle projevu a změna vždy jen jedné proměnné. Tím získáte proces, který je opakovatelný a minimalizuje zmetky.
