Proč je bílá na DTF tisku někdy spíš šedá než opravdu bílá? Pokud chcete, aby bílá kryla, byla čistá a zároveň nezabila detaily, čtěte dál. V článku projdeme nastavení v RIPu, přípravu dat i výrobní kroky, které bílou nejčastěji znehodnotí. Pusťte se do čtení a dolaďte bílou tak, aby fungovala konzistentně.
Proč bílá v DTF šedne
Nejčastěji jde o kombinaci dvou efektů: nedostatečné krytí a optické míchání s podkladem. Když je bílé málo, tmavý textil nebo tmavá plocha pod motivem začne prosvítat a výsledkem je opticky šedý dojem, i když tiskárna tiskne bílou správně. To je typické hlavně u velkých bílých ploch, jemných bílých textů a prvků, které sedí na černé.
Druhý důvod je návaznost bílé a barevné vrstvy. Pokud bílá podložka není přesně pod CMYK, nebo je špatně řešené stažení bílé do motivu, začnou se objevovat šedé okraje a závoje. V praxi to vypadá jako jemné špinění kolem detailů, případně jako bílá, která není jasná, ale působí matně a šedě.
Jak poznat, jestli je problém v nastavení RIPu, nebo ve stroji a materiálu
Pokud šedne bílá náhle, z dne na den, a napříč různými grafikami, je podezřelý proces: stav bílé trysky, cirkulace bílého inkoustu, stabilita sušení nebo změna filmu a prášku. V takové situaci bývá RIP nastavení stejné jako včera, ale výstup je jiný, protože se změnila fyzika tisku. Tady je klíčové vyhodnotit změnu v čase a porovnat s poslední dobrou zakázkou.
Pokud je bílá šedivá dlouhodobě a u většiny motivů podobně, bývá to nastavením bílé vrstvy: hustota, ink limit, režim underbase, choke, případně způsob generování bílé podložky z alfa kanálu. To je typické u dílen, které jedou na univerzálním presetu a ten jim u některých motivů nestačí. Pomůže vám systematické ladění jednoho parametru a rychlé testy na stejném textilu.
Nastavení bílé v RIPu
Bílá v DTF je funkční vrstva. Nastavujete ji tak, aby vytvořila neprůsvitný základ pod barvami a zároveň sama o sobě vypadala čistě, když je bílá viditelná jako finální barva. Pokud je hustota bílé nízká, bílá bude šednout na tmavém podkladu. Pokud je hustota přehnaně vysoká, zvednete nános, zhoršíte sušení a riskujete ztrátu detailů i hrubší omak. Hledejte rovnováhu krytí a detailu.
Velmi často pomáhá místo jedné extrémní bílé zvolit režim, kde se bílá skládá stabilněji v procesu tisku a sušení. Důležité je také hlídat ink limit: pokud RIP omezuje maximální nános, může bílou zbytečně přiškrtit právě tam, kde ji potřebujete nejvíc. U hotových zakázek je praktické mít vedle sebe profil pro detaily a profil pro velké bílé plochy, protože univerzální volba bývá kompromis. Pokud bílou řešíte hlavně u transferů, vyplatí se držet jednoho typu služby v sekci DTF transfery, abyste neměnili více proměnných současně.
Choke a stažení bílé: nejčastější zdroj šedých okrajů
Choke je malé stažení bílé podložky dovnitř motivu, aby bílá nekoukala ven zpod barev. Když choke nemáte nebo je příliš malý, vzniká kolem motivu světlý okraj, který na tmavém textilu působí jako šedý halo efekt. Když choke přeženete, bílá na hraně naopak chybí a barva ztmavne, protože sedí přímo na tmavém podkladu bez bílé podpory. Správně nastavený choke je téměř neviditelný v detailu, ale zásadně zlepší čistotu hran.
U jemných linek a malých textů se choke řeší opatrně. Tam je lepší pracovat s velmi malými hodnotami a testovat na reálné velikosti výstupu. Pokud máte grafiku s anti-aliasingem v šedých pixelech, může se halo projevit i při správném choke, protože okraj není čistý. V takovém případě nejdřív upravte data, až pak dolaďujte RIP. Důležité je neřešit chybu na špatném místě.
Příprava grafiky: bílá, alfa kanál a poloprůhlednosti
RIP umí hodně, ale nezachrání špatný vstup. Pokud exportujete grafiku s nechtěnými poloprůhlednostmi, šumem v alfě nebo s jemnými šedými pixely na okrajích, bílá podložka se bude generovat nepředvídatelně a výsledkem je šedivý závoj. U motivů s ostrými hranami je ideální mít i ostrou masku a čisté přechody tam, kde mají být. Pomůže vám čistá alfa bez šedých hran.
U bílých prvků v grafice si pohlídejte, zda se bílá opravdu tiskne jako bílá vrstva, a ne jako světle šedá v CMYK bez správné podložky. U DTF je logika jednoduchá: tmavý podklad potřebuje pod barvou bílou, jinak barvy i bílá ztratí jas. Pokud chcete rychle sladit základní principy DTF vrstvení, hodí se krátce projít článek Co je DTF potisk, ať máte jasno, kde se bílá v procesu bere.
Stav bílé barvy v tiskárně: cirkulace, sedimentace a trysky
Bílý inkoust je citlivý na sedimentaci pigmentu. Když není dobře promíchávaný a cirkulovaný, mění se jeho koncentrace a tisk začne být nepravidelný. To se projeví pruhy, mapami nebo jemnou zrnitostí, která bílou vizuálně posune do šeda. Než budete přepisovat profily, ověřte si, že bílá tryská rovnoměrně a že systém běží stabilně. Klíčová je konzistence výstupu bílé vrstvy.
Pokud tisknete méně často, bývá problém výraznější, protože bílá má víc času sedat. V takovém režimu dává smysl mít rutinu: kontrola trysek, proplach podle doporučení výrobce a pravidelná zátěž bílé, aby se udržela v pohybu. Když se bílá stabilizuje, teprve potom má cenu řešit jemné doladění hustoty a choke. Pomůže vám nejdřív stabilizovat proces, až potom ladit estetiku.
Film, prášek a sušení: šednutí může vzniknout po tisku
Bílá může vypadat dobře na filmu, ale po zapečení a přenosu zmatní a začne působit šedě. Typicky je to dáno kombinací filmu, prášku a teplotního profilu sušení. Nerovnoměrně zatavený prášek vytvoří povrch, který víc rozptyluje světlo, a bílá pak nevypadá čistě. Tady se vyplácí udržet stabilní teplotní režim a neměnit materiály bez testu. U tmavých polyesterů navíc hrozí migrace barviv, kdy se barvivo z textilu při vyšší teplotě přesune do bílé vrstvy a bílá šedne. Pokud toto vidíte hlavně u sportovních textilií, řešení je volba vhodného postupu a materiálu pro daný typ textilu.
Lisování: tlak, teplota a čas jako poslední korekce bílé
I perfektní transfer umíte lisem znehodnotit. Nízký tlak nebo nerovnoměrný přítlak způsobí mikro nedosednutí a bílá může působit šedě kvůli odleskům a nerovnoměrnému kontaktu. Příliš vysoká teplota nebo nevhodný čas může změnit povrch, zmatnit jej a bílá bude vypadat méně jasně. Tady pomáhá držet opakovatelné parametry lisu a neřídit se dojmem.
Pokud často měníte typy textilu, dělejte krátký kontrolní test na začátku série. Bílá je nejrychlejší indikátor, že něco nesedí, protože na tmavém podkladu ukáže chybu okamžitě. Jakmile najdete nastavení, které dává čistou bílou bez šedých hran, držte se ho pro danou skupinu materiálů. V praxi funguje oddělený preset pro materiály, ne jeden univerzální.
Jak si udělat test, který rychle odhalí příčinu šedé bílé
Nejrychlejší diagnostika je malý testovací motiv: velká bílá plocha, jemný bílý text, tenké linky a přechodový detail. Vytiskněte a přeneste ho vždy při změně jediného parametru, například hustoty bílé nebo choke. Pokud změníte více věcí najednou, nedozvíte se, co skutečně pomohlo. Klíčové je měnit vždy jen jednu proměnnou.
Test vyhodnocujte na stejném textilu, ve stejném světle a po stejném postupu lisování. V ideálním případě si jeden referenční výtisk archivujte a porovnávejte s ním nové série. Tím se rychle odlišuje problém v procesu od problému v datech.
Závěr
Aby bílá v DTF nebyla šedá, musíte nastavit bílou jako krycí podložku, která přesně navazuje na CMYK a je správně stažená na hranách. Začněte kontrolou vstupních dat, potom dolaďte hustotu bílé a choke v RIPu a ověřte stabilitu bílé v procesu tisku, sušení a lisování. Pokud bílá šedne náhle, hledejte příčinu v materiálu, cirkulaci a konzistenci procesu; pokud šedne dlouhodobě, vraťte se k profilu bílé a generování podložky. Jakmile si uložíte ověřený preset a budete testovat vždy jen jednu změnu, dostanete bílou na stabilní úroveň. Správné nastavení bílé vrstvy je rozdíl mezi šedým kompromisem a čistou bílou, která na tmavém textilu skutečně vynikne.
